8. díl - Projekt ANUNNAKI: Protokol Stín

Záznam č. 15 – 19. prosince 2037 - Po sérii nečekaných událostí – včetně silného energetického pulzu z Orionu B-4 a časové anomálie na Zemi – bylo rozhodnuto o zapojení bezpečnostních složek. Na doporučení Rady OSN a z iniciativy několika členských států byl spuštěn tzv. Protokol Stín – tajný mezinárodní program pod vedením výboru pro planetární obranu (UNCOPUOS) a ve spolupráci s NATO, DARPA a Roskosmos.

Převzetí části výzkumu

Armádní analytici převzali dočasnou správu nad dvěma klíčovými zařízeními: radioteleskopickým komplexem ALMA v Chile a hlubokým signálním dekodérem v Pine Gap (Austrálie). Zároveň bylo rozhodnuto, že všechny nové datové toky z oblasti Orionu budou podrobeny vojenskému přezkoumání dříve, než budou zpřístupněny širší vědecké komunitě.

Mezinárodní vědecká rada vyjádřila znepokojení nad touto centralizací informací. Někteří vědci vyzvali k transparentnosti, jiní však chápali, že jde o reakci na něco, co přesahuje dosavadní poznání a může mít dopad na celou planetu.

Znepokojivý průlom

Při analýze poslední vrstvy pulzu byl identifikován záblesk topografického vzoru. Po převedení signálu do vizuální roviny se ukázalo, že odpovídá konkrétní oblasti v severním Grónsku. Tato oblast, dříve označená satelitními průzkumy NASA jako geologická anomálie, byla dosud prakticky nepřístupná. Nová analýza ukázala, že pod několika stovkami metrů ledu se nachází pravidelná, téměř dokonale kruhová struktura o průměru přesahujícím 500 metrů.

Výprava k prahu neznáma

Armáda vyslala do oblasti specializovanou jednotku složenou z výzkumníků, inženýrů, geofyziků a jednotky ochrany CBIRF (Chemical, Biological, Radiological, and Nuclear response). Letadla C-17 Globemaster přistála na provizorní ledové základně, která byla vytvořena s pomocí robotizované těžké techniky.

Po několika dnech vrtání a mapování terénu došlo k průlomu – pod ledem se nacházel povrch tvořený neznámou slitinou kovů, která odrážela elektromagnetické vlny specifickým způsobem, jaký neodpovídal žádnému pozemskému materiálu. Povrch se choval jako pasivní rezonátor – a v přítomnosti radarových impulzů začal slabě vibrovat.

Globální odezva

V okamžiku, kdy těžká vrtná hlavice narušila povrch této struktury, došlo k výpadkům navigačních systémů několika satelitů v nízké orbitě. Zároveň bylo zaznamenáno dočasné zhroucení magnetických map v severní polární oblasti, včetně poruchy autopilotních systémů na dvou dopravních letech nad Atlantikem.

Téměř ve stejný moment byl v observatoři Pierre Auger v Argentině zaznamenán slabý, ale mimořádně specifický tok částic – jakýsi proud vysokoenergetických kosmických záření, který nepocházel z vesmíru, ale ze samotného nitra Země.

Zřejmě něco uvnitř této struktury zareagovalo, a to způsobem, který ovlivnil nejen lokální prostředí, ale i širší sféru kolem planety. Vědecký tým hlásil podivné jevy – dočasnou ztrátu synchronizace časomíry, a dokonce i subjektivní vnímání času některých členů posádky: několik osob popisovalo „pocit prodlouženého momentu“ – jako by se čas na okamžik zpomalil.

Následující rozhodnutí může změnit vše.

Možnosti dalšího vývoje:

1. Vstoupit do struktury – výzkumný tým otevře přístup a zahájí průzkum podzemního zařízení.
2. Pokusit se komunikovat se strukturou – využít stejný signál, který byl vyslán do Orionu, a zjistit, zda bude aktivní reakce.
3. Uzavřít oblast a pozorovat – armáda rozhodne o izolaci celé oblasti a monitorování všech reakcí, než dojde k přímému kontaktu.