Díl 1: Rok, kdy svět zhasl

Beskydy, říjen 2054.Osm let poté.

Nebylo to jako ve filmech. Žádná velká rána, žádný konec v plamenech. Jen ticho. Dlouhé, nepřirozené ticho, když přestal jít proud.

17. října v noci se zhaslo. Po celém světě. Jednotky elektráren vypadly, sítě se zhroutily v řetězové reakci. Někdo tvrdí, že za tím byly solární bouře. Jiní, že to byl kyberútok. Pravda? Kdo ví. Všechny záznamy byly digitální. A ty jsou dnes mrtvé.

Ale ten zlom nepřišel jen tak. Dlouho před tím už praskaly švy. Politici hráli divadlo a my seděli v hledišti. Evropu rozdělovali víc než kdy dřív - západní frakce tlačila globalizaci a GreenDeal, východ se dusil v inflaci a propagandě. Lidé byli unavení. Nejprve protestovali. Pak se bouřili. A když jim vypnuli proud, nezbylo nic než vztek. A strach.

Vlády padly během týdnů. Vznikaly ozbrojené rady, regionální organizace, které chtěly “nastolit řád”. Ve skutečnosti šlo jen o zbytky elit, které si chtěly zachovat moc. Vlastnily sklady, zbraně a informace. Nic víc nebylo potřeba. Ale ne všude se jim to podařilo.

V pohraničí mezi Českem, Slovenskem a Polskem se jejich moc nezakousla. Důvody? Terén, tvrdohlavost místních… a možná něco víc. Možná vůle přežít jinak. Po svém.

Tam jsem se vydal. Ne proto, že bych věřil na legendy o „horách svobody“. Ale protože ve městech zbyl jen šum, kouř a krev. Z Ostravy jsem utekl jen tak tak. S batohem, s nožem a s vlkem. Tím nejvěrnějším, co mi zůstal.

Dnes už neexistují hranice. Jen zóny. Tahle… říká se jí Volná zóna Beskyd. Místo, kde přežívají ti, co nezapomněli, jak se žije bez elektřiny a bez rozkazů. Neříkají si o moc. Nepotřebují to. Jen chrání svoje. A mlčí.

Putuju. Nehledám úkryt. Hledám lidi. Ti, co věří, že slušnost a spolupráce nejsou slabost. Že tradice nejsou včerejší názor. Že rodina a čest ještě něco znamenají.

A tak jdu. V noci nespím, ve dne hledám stopy. Ne po zvířatech. Po lidech.

A dnes… jsem dorazil až na Medvědí skálu. Stará turistická trasa. Dnes strategické místo. Dívám se dolů na zbytky civilizace. A vím, že mě zítra čeká další cesta. Možná víc než jen cesta.

Možná první krok do příběhu, který nebude psán tiskem. Ale krví, hlínou a ohněm.

Pokračování příště…

📝 Zápis Poutníků z této noci bude je k dispozici v prémiové části.