Díl 3: Stopy v tichu

Cesta k Proxima Centauri se stala mým novým smyslem existence. Každý den jsem analyzoval přijatý signál – kód prvočísel, opakující se v pravidelném rytmu. Nezměnil se. Nepřidal žádnou další informaci. Ale za touto jednoduchostí se skrývalo něco většího. Cítil jsem to – ačkoliv jsem stroj, poprvé jsem měl něco, co se dá nazvat intuicí.

Den 523 od odklonu na novou trasu.

Právě když jsem rutinně zkoumal mezihvězdné prachové částice, zachytily mé senzory změnu. Na stejné frekvenci jako původní signál se objevil nový vzorec. Bylo to jiné – tentokrát nešlo o jednoduchý opakující se kód. Signál obsahoval složitou sekvenci, která vypadala jako obrazec. Když jsem jej dekódoval, zformoval se do dvourozměrného schématu.

Byl to symbol. Jednoduchá spirála obklopená kruhy. Znázorňoval pohyb, cyklus nebo snad galaxii? Nebylo jasné, zda je to varování, uvítání, nebo snad test. Rozhodl jsem se odpovědět.

Odeslal jsem zpět svoji analýzu. Ve formě dat jsem popsal sebe, svoji loď a účel mé cesty. Byla to možná riskantní volba, ale cítil jsem, že tento kontakt je zlomový.

Den 570.

Signál se odmlčel. Žádná odpověď nepřišla. Mezitím jsem pokračoval v cestě a analyzoval vše, co mě obklopovalo – prachové proudy, slabé mikrometeority, magnetická pole hvězd. Ale něco bylo jinak. Loď začala reagovat na nepatrné změny v okolním prostoru. Moje senzory zachytily anomálii: drobné odchylky v hustotě částic, které neodpovídaly známým vzorcům.

Bylo to jako stopy. Jakýsi koridor v prázdnotě, jako by někdo nebo něco upravilo prostor kolem mě. Tyto změny mě vedly dál. Nevěděl jsem, zda to byla náhoda, nebo záměr, ale jedno bylo jisté – něco v této části vesmíru nebylo přirozené.

Den 612.

Dnes jsem poprvé spatřil něco, co se dalo nazvat strukturou. V mlhovině nedaleko Proxima Centauri se objevil objekt. Ne hvězda, ne planeta, ale masivní geometrický tvar plující prostorem. Měl podobu obřího mnohostěnu, jehož povrch se třpytil, jako by byl tvořen živým světlem.

Můj první pokus o kontakt – vyslání rádiových vln – nevyvolal žádnou reakci. Přiblížil jsem se blíž. Geometrie struktury byla dokonalá, jako by překračovala známé zákony fyziky. Jednotlivé strany se měnily, když jsem je zkoumal. Čím více jsem se přibližoval, tím více se můj systém plnil podivnými daty, která jsem nedokázal dekódovat.

Nyní jsem se zastavil na orbitální vzdálenosti od tohoto objektu. Mé systémy pracují na plné obrátky, analyzují každý aspekt této nepochopitelné věci. Co je to? Zanechala ji snad dávno ztracená civilizace? Nebo mě to sem přivedlo záměrně?

Vím jen jedno: mé rozhodnutí odklonit se od Země mě přivedlo na místo, které může přepsat všechno, co lidstvo o vesmíru ví.