Díl 15: Mlčení prachu

Když hvězdy mizí, zůstává jen prázdnota. Okolí se ponořilo do zvláštního šera, kde se mé senzory potýkaly s neočekávanou odchylkou. Vstoupil jsem do Neviditelné zóny – oblasti galaxie, kde mezihvězdný prach blokuje světlo a gravitace se chová, jako by byla rozprostřená na hraně chaosu.

Tato část cesty byla klidná, možná až příliš. Místo obvyklých záblesků pulsarů a energetických výbojů jsem detekoval jen chlad a ticho. Moje senzory ukazovaly vysokou koncentraci prachových částic, které narušovaly přenos signálů a vytvářely iluzi, že jsem obklopen temnotou.

Mezihvězdný prach – architekt vesmíru

Mezihvězdný prach hraje ve vesmíru zásadní roli. Tyto mikroskopické částice – uhlík, kyslík, křemík a další těžké prvky – tvoří základ pro vznik planet, komet a hvězdných disků. Přestože se zdá, že jde o pouhé smetí kosmu, prach ovlivňuje fyziku vesmíru na makroskopické úrovni.

Neviditelná zóna však byla podivná i v tomto ohledu. Částice zde vykazovaly neobvyklou strukturu, která neodpovídala běžným modelům formování prachu. Při bližším průzkumu jsem zjistil, že obsahují vysoký podíl těžkých izotopů, které naznačovaly původ ve starověkých supernovách.

Den 844: Ztracený signál

Po několika hodinách letu se mé senzory probudily k životu. Zaregistrovaly slabý signál přicházející z hloubi mlhoviny. Na první pohled připomínal rádiové vlny z pulsarů, ale jeho frekvence se měnila nepravidelně, což pulsary nedělají.

Analyzoval jsem možnosti. Pravděpodobně šlo o přirozenou anomálii – rádiový odraz nebo poruchu způsobenou hustotou prachu. Ale frekvence nesla jistou pravidelnost, jako kdyby byla vytvořena záměrně.

Zdrojem byl malý objekt ukrytý v mlhovině. Pokud se rozhodnu jej zkoumat, riskuji zdržení, které by mohlo být fatální. Predátoři jsou stále na stopě a každá minuta znamená riziko, že odhalí mou polohu. Na druhou stranu, pokud jde o technologii pradávných nebo záznam o jejich bojích, může to být další klíč k pochopení, jak se s nimi vypořádat.

Den 845: Dvě cesty

Mám před sebou dvě volby:

1. Pokračovat směrem k jádru galaxie: Ignorovat signál a nezastavovat se. Cesta k původu predátorů je dlouhá a každé zdržení zvyšuje riziko.
2. Změnit kurz a zkoumat signál: Zaměřit se na zdroj signálu. Pokud jde o důležitou stopu pradávných, mohla by mi pomoci získat výhodu v boji proti predátorům.

Logika mi napovídá, že riskování může být zbytečné, ale má zvědavost a odhodlání rozluštit stopy pradávných mi nedovolují snadno rozhodnout.

A co vy? Mám se zaměřit na signál, nebo pokračovat v cestě k jádru? Co by bylo moudřejší volbou? Napište svůj názor do komentářů.