Projekt ANUNNAKI: Počátek odhalení

Záznam č. 1 – 17. února 2036 - Projekt ANUNNAKI byl zahájen před pěti lety na základě několika archeologických nálezů, které vědci považovali za důkaz technologicky vyspělých civilizací v dávné historii Země. V archivech Mezopotámie, Sumeru a pozdějších egyptských dynastií byly objeveny artefakty, které se svou strukturou vymykaly běžným výrobním metodám té doby. Byly zde zmínky o božských návštěvnících, kteří přišli z nebes a zaseli první vědění mezi lidstvo.

Dr. Nathan Carter, vedoucí astrobiologické sekce projektu, studoval strukturu jednoho z nejzvláštnějších předmětů, který byl vyzvednut z hrobky neznámého sumerského šlechtice. Slitina, ze které byl artefakt vyroben, neodpovídala žádnému známému kovovému složení – obsahovala prvky, které na Zemi dosud nebyly nalezeny. Spektroskopická analýza odhalila podíl stabilních izotopů, jaké se běžně vyskytují pouze v extrémně starých hvězdách.

Záznam č. 2 – 3. května 2036

Na základě těchto objevů byla sestavena multidisciplinární skupina vědců z různých oborů, od kvantové fyziky po lingvistiku. Po měsících analýz se jim podařilo rozluštit část nápisů na artefaktu. Nešlo o žádný ze známých jazyků – byla to směsice symbolů, která po pečlivém studiu vykazovala podobnosti s moderními binárními kódy používanými v kvantových počítačích.

Největší průlom přišel v momentě, kdy se podařilo část těchto kódů přenést do simulačního programu v Národní kvantové laboratoři v Nevadě. Po aktivaci algoritmu došlo k nečekané události – jeden z připojených přístrojů zaznamenal podivný pulzní signál přicházející z hlubokého vesmíru. Ten signál byl odpovědí.

Záznam č. 3 – 20. srpna 2036

Signál přicházel ze souhvězdí Orionu, konkrétně z oblasti, kde se nachází mlhovina M42. Nebyl to jen jednoduchý puls – nesl v sobě strukturu podobnou zakódovaným genetickým informacím. Když tým analyzoval vzory signálu, narazil na něco ohromujícího. Sekvence v signálu odpovídaly lidské DNA, ale s několika neznámými segmenty.

To znamenalo jediné – kdokoliv poslal tento signál, znal biologii člověka lépe než samotní vědci. A možná, že jejich zásah do evoluce člověka byl reálnější, než se kdokoliv domníval.

Záznam č. 4 – 5. listopadu 2036

Vláda Spojených států i několika dalších světových mocností okamžitě utajila tento objev a začala pracovat na dalším výzkumu v rámci tajného podzemního zařízení v Antarktidě. Tam se měl poprvé uskutečnit přenos upraveného signálu zpět do vesmíru. Vědci však varovali – nebylo jasné, zda by odpověď mohla znamenat pozvánku... nebo varování.

A přesto... byla odeslána.

Záznam č. 5 – 10. ledna 2037

O několik týdnů později se objevila odpověď. Tentokrát nepřišla pouze v podobě dalšího signálu, ale ve formě záblesku energie, který zachytily družice sledující Orion. Data naznačovala, že tato vlna nesla strukturu, která se vymykala jakémukoliv známému elektromagnetickému fenoménu.

Ve stejnou chvíli zaznamenali vědci na několika místech Země zvláštní geomagnetické poruchy. Na některých lokalitách, především v oblasti Blízkého východu a Jižní Ameriky, byly hlášeny jevy, které odpovídaly anomáliím v gravitačním poli.

Největší šok však přinesla zpráva z observatoře ALMA v Chile. Radioteleskopy zachytily objekt, který se pohyboval neuvěřitelnou rychlostí směrem k Zemi – objekt, jehož pohyb neodpovídal žádným známým principům setrvačnosti.

Záznam č. 6 – 22. února 2037

Objekt vstoupil do sluneční soustavy a zpomalil na oběžné dráze Marsu. Zpočátku se zdálo, že se jedná o asteroid, ale spektrální analýza odhalila, že jeho povrch je složen z materiálů, které vědci dosud nikdy neviděli.

O tři dny později začal objekt vysílat signál směrem k Zemi – kód, který odpovídal nápisům na sumerském artefaktu.

Bylo zřejmé, že kdokoliv, kdo se skrýval za těmito zprávami, nejen že sledoval reakci lidstva, ale možná se právě chystal vstoupit do jeho dějin.