GENOVÝ KLÍČ 25

18.-24. března

Po emočně vypjatých dnech docházíme k uvolnění a přijetí. Co je to vlastně přijetí? Často můžeme mít pocit, že bychom měli něco přijmout. Že bychom se s něčím měli vypořádat, být OK se situací, milovat. Snažíme se to strávit, nemít reakci. Ve skutečnosti takové vnitřní nastavení brání skutečnému přijetí a vytváří odpor. Žádná snaha o přijetí nikdy k přijetí nevede. Je to paradox, že? Prosté uvolnění do toho, že něco nedokážeme zkousnout a přijmout, je přijetí. A cítíme to v těle. Pokud se to v těle neprojeví jako uvolnění, nejedná se o skutečné přijetí, ale o mentální bypass. Místo, abychom se něčím, co nám vadí nebo nás dráždí, zabývali a přemýšleli o tom, můžeme se svou pozorností přesunout k tělu. Fyzické tělo je ukazatel reakcí našeho autonomního nervového systému. A vzhledem k tomu, že se jedná o automatické reakce těla, nemůžeme s tím nic dělat. Proto je vhodné jen tělo sledovat a dýchat. Nezměníme stažení žaludku, když mu řekneme - nedělej to. Můžeme mu dát prostor své pozornosti. To prosté bytí s něčím je tak jednoduché, přitom pro nás tak neuchopitelné. Nemáme tím být (ztotožnit se) ani od toho utéct. Máme se naučit s tím jednoduše být a sledovat. To je základ přijetí. Na něco reaguji, je mi u toho špatně, je to nepříjemný fyzický projev. No a co? Je to tak. Nedej bože, abych nad tím začala přemýšlet a hledat důvody. Až se uvolním a obměkčím své srdce, většinou se mi pravé důvody vyjeví. A nemusím se snažit. Pěkné dny Markéta Doubravská