Vybrali jsme auto. A kupodivu to nebylo takové drama.

Výběr našeho auta na expedici je přesně to rozhodnutí, u kterého si člověk může zbytečně zamotat hlavu. Stačí otevřít internet, přečíst pár diskuzí a během deseti minut máš pocit, že každé auto je špatné, každý motor se rozpadá a ideální řešení neexistuje.

My jsme nehledali nic výjimečného. Nechtěli jsme nějak ohromovat. Chtěli jsme auto, které má za sebou roky provozu, je prověřené a dává smysl pro cestování, spaní u lesa a několik tisíc kilometrů bez stresu. Takové to: „Jo, tohle když dostane dobrou péči, tak prostě šlape jak hodinky.“ A přesně tam nás to dovedlo.

A přesně tímhle způsobem jsme se dostali k Hondě CR-V, 4x4, třetí generace (rok 2008) s dieslovým motorem 2.2 i-CTDi.

Prostě motor, který si nepotřebuje nic dokazovat

Tenhle motor má mezi lidmi, kteří auta opravdu používají, velmi dobrou pověst. Není to žádná módní novinka, ani žádná technická exhibice. Prostě jde o poctivý diesel, který vznikl v době, kdy se hlavně řešilo, aby věci fungovaly dlouhodobě. Je klidný, kultivovaný, s rozumnou spotřebou a hlavně – má pověst motoru, který při normální údržbě vydrží opravdu hodně. Přesně ten typ techniky, který chceš mít pod sebou, když plánuješ jezdit po na zajímavé expedice.

CR-V jako celek navíc dává smysl i prakticky. Dost místa, rozumný komfort, dobrý výhled z auta a žádný pocit, že jedeš v něčem křehkém. Auto, které tě nenutí přemýšlet nad každým kilometrem.

Technik se podíval. A bylo jasno.

Než jsme s 🐺 Conrím řekli definitivní ano, nechali jsme auto proklepnout technikem. Ne ve stylu „jo, vypadá hezky“, ale poctivě. Motor, podvozek, brzdy, lak, Cebii, celkový stav. Prostě aby bylo jasno, do čeho jdeme. Výsledek nás vlastně uklidnil víc, než jsme čekali. Stav vozu byl vyhodnocen jako velmi dobrý a v tu chvíli zmizely takové ty hlavní pochybnosti a obavy. Ne proto, že by auto bylo dokonalé, ale proto, že ve své cenové kategorii dávalo opravdu smysl. A někdy je právě tohle to nejdůležitější.

Teď přichází období příprav.

Koupí auta to samozřejmě nekončí. Teď teprve nastává období, kdy se věci připravují tak, aby nás na cestě nic zbytečně nepřekvapilo. Auto projde běžnou údržbou, výměnami a kontrolami, které ke staršímu vozu tak nějak patří. Chceme přeji jen jet s co největším klidem.

Letošní expedice bude taková zahřívací – seznamovací se s autem. A auto má být hlavně parťák.

Conrí, auto a trpělivost

Velice důležitou kapitolou je především sám 🐺 Conrí. Cestování vlakem, autobusem nebo tramvají zvládá v pohodě (ač u toho někdy mrmle víc než je zdrávo 😅). Auto ale v minulosti nebyla jeho oblíbená disciplína. A právě proto bude důležité to nepokazit spěchem. Půjdeme na to pomalu. Opravdu pomalu. Ale tohle je téma, které určitě bude zajímat více lidí a tak si to necháme na samostatný článek o tom, jak se s tím jdeme vypořádat my.

Co bude dál?

V dalších týdnech budeme postupně sdílet, jak auto připravujeme, jak si na něj zvyká 🐺 Conrí co řešíme a jak se chystáme na "Vlčí expedici Česko", kterou letos plánujeme jako první větší test.

Auto máme. Směr máme. A teď už jen jít krok za krokem. Bez spěchu. Pěkně po vlčím 🐺😉